Olga Hrabáková, za svobodna Matoušková, se narodila 5. dubna 1952 v Litoměřicích. Rodiče byli úředníci. Vyrůstala v početné rodině spolu se sourozenci Zdeňkou, Jaroslavem a Šárkou. Po vystudování Střední uměleckoprůmyslové školy sklářské v Železném Brodě nastoupila v roce 1971 do funkce samostatného odborného referenta v Okresním muzeu v Mostě. Tam pracovala až do roku 1987. V letech 1975– –1978 dálkově studovala národopis na Univerzitě Karlově v Praze, odborné postgraduály absolvovala v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze. Mezi lety 1990 a 2006 působila jako učitelka výtvarné výchovy na Základní umělecké škole v Bílině, v letech 2002–2018 byla starostkou obce Lukov. Jejím prvním manželem byl JUDr. Petr Hrabák z Mostu, s nímž se věnovala myslivosti a lovecké kynologii. Spolu vychovali dcery Evu a Olgu. Druhým manželem je od roku 1997 rovněž myslivec a lovecký kynolog Josef Hauf ze Štěpánova, který do manželství coby vdovec přišel se syny Zdeňkem a Josefem.

KYNOLOGICKÉ ZAČÁTKY

Nikdo z rodičů, předků či příbuzných Olgy nebyl myslivec, lesník ani kynolog. Otec byl vášnivý rybář. Snad jen láska k přírodě, k níž byly děti vychovávány, přivedla Olgu k loveckým psům a později i k myslivosti: „Od mala jsem milovala všechna zvířata. Domů jsem přivedla každého zatoulaného psa. K desátým narozeninám jsem dostala německého ovčáka Kazana. Chodila jsem s ním na cvičák. a stala se členkou Svazarmu. Už jako malá holka jsem s ním úspěšně skládala zkoušky a byla v družstvu na soutěži v NDR.“ Po maturitě si Olga z první výplaty koupila černo-bílého kokršpaněla Dicka. Byl krásný, ostrý, měl vynikající lovecké vlastnosti. V prvním zaměstnání v muzeu v Mostě se spřátelila s chovatelkou velšteriérů Evou Oubramovou. Ta již měla zkoušku z myslivosti, působila v mysliveckém sdružení a své velše využívala v lovecké praxi. Olga začala s Evou cvičit psy, vystavovat je a chodit mezi myslivce a kynology. Jejího kokra si každý hned všiml díky nepřehlédnutelným loveckým výkonům. Ale neměl průkaz původu, a tak s ním Olga nemohla ani na výstavy, ani na zkoušky. Dala ho tedy rodičům svého přítele a od Evy Oubramové si koupila fenku velšteriéra Bessy Vestonia. Bessy byla nejen krásná, ale i lovecky nadaná a pracovitá. Na klubové výstavě získala ocenění výborná 1 a vítěz třídy. Zkoušky vloh (ZV), podzimní zkoušky (PZ), barvářské zkoušky (BZ), lesní zkoušky (LZ) i zkoušky z norování absolvovala v I. ceně. Když jí bylo dva a půl roku, bohužel nešťastně skončila pod koly auta. Eva Oubramová tehdy zrovna měla štěňata k odběru, takže hned druhý den po tragédii byla u Olgy doma „náhradnice“ Bessy – Elma Vestonia. Elma byla svými pracovními výkony zcela mimořádná. Kromě zkoušek vloh, podzimek, barvářských a lesních zkoušek i norování absolvovala úspěšně také všestranky. Byla prvním velšteriérem v ČSSR se všestrannými zkouškami (VZ). „Co mě nejvíce těšilo, byla její práce na honech a při dohledávkách. V Mysliveckém sdružení Lužice u Mostu, kde jsem byla nejprve jako host a po dvou letech se stala členkou, si Elma svou prací získala takový respekt u mysliveckého hospodáře, že pokud bylo potřeba nějakou zvěř dohledat, vždy chtěl Elmu. Pokud se jí to nepodařilo, zvěř prohlásil za ztracenou a teprve pak se pokračovalo v lovu.

PRVNÍ BYLI VELŠOVÉ

Pro výběr prvního psa loveckého plemene s průkazem původu bylo rozhodující přátelství Olgy s Evou Oubramovou. Tím byla započata 30 let dlouhá éra velmi úspěšného Olžina chovu velšteriérů Luty, později Pont Luty. Na odchované vrhy potřebovala abecedu téměř dvakrát. Její odchovanci měli nejen kvalitní exteriér – mnoho z nich se pyšnilo tituly národní a klubový vítěz, či národní i mezinárodní šampion krásy –, ale hlavně vynikali v lovecké práci. Všichni absolvovali minimálně zkoušky vloh a podzimky, často i další zkoušky. I s prvním manželem spojovali Olgu velšové. Seznámili se v mysliveckém kurzu v Mostě v roce 1974. Spolu pak absolvovali adeptskou praxi v MS Lužice u Mostu a o rok později též zkoušku z myslivosti. „Manžela i mě přivedly do kurzu fenky velšteriéra, a to shodou okolností sestry Bessy a Brita Vestonia. Bessy byla moje, Brita Petrova. Oba jsme měli zájem a ctižádost feny předvést na zkouškách i s loveckou zbraní, Petra už tehdy myslivost zajímala. Oba jsme potom cvičili a předváděli hlavně velšteriéry z mého chovu, ale i psy jiných loveckých plemen našich přátel. A oba jsme postupně absolvovali zkoušky na rozhodčího z výkonu malých loveckých psů až po všestranné zkoušky. Petr i na norování, které já posuzovat nechtěla. Měla jsem ráda výstavy psů a moc jsem si přála posuzovat exteriér teriérů. Tehdy to šlo ale dost obtížně. Po přijetí mezi čekatele na rozhodčího z exteriéru pro FCI skupinu 3, což jsou teriéři, jsem ‚čekatelovala‘ dlouhých sedm let, než jsem mohla posuzovat samostatně.“ Nelze opomenout, že Olga Hrabáková společně s manželem Petrem a MVDr. Jaroslavem Švecem vydali v roce 1988 kynologickou příručku Malí lovečtí psi – chov a výcvik. Kniha pojednává o chovu a výcviku jezevčíků, teriérů, loveckých slídičů a honičů. Nechybějí v ní kapitoly o péči, úpravě a výživě těchto psů a též o zkouškách a soutěžích. Olga knihu doplnila svými kresbami.

PŘECHOD NA OHAŘE

Jak Olga Hrabáková uvádí, má ráda všechny lovecké psy, nicméně v srdci jí napořád zůstanou velšové. Vždy se jí ale líbili pointer a setři. Irského setra Cecila Hexin z chovu známého kynologa Josefa Němce z Litoměřic měla od roku 1992. Lovecké zkoušky Cecil složil s chovatelem. Výstavně to byl velmi úspěšný pes. Vyhrál téměř každou výstavu, byl vítězem FCI skupiny 7, pyšnil se tituly klubový vítěz a mezinárodní šampion krásy. Ve své době byl vyhlášen nejúspěšnějším irským setrem u nás. Dnes je pro Olgu na prvním místě německý krátkosrstý ohař, pes elegantní, ušlechtilý, s bezvadnou povahou a lovecky všestranně využitelný. A jak se to stalo, že předchozí plemena nahradil ohař? Celkem prozaicky – po změně partnera došlo postupně i na změnu plemene… Po rozvodu s JUDr. Petrem Hrabákem se Olga provdala za Josefa Haufa, od mládí nadšeného kynologa a myslivce. Nejdříve choval také velšteriéry a na zkouškách předváděl hlavně norníky. Je rozhodčím z výkonu pro norování a všestranným rozhodčím pro ohaře. „Už společně s Josefem jsme si koupili ‚kraťasku‘ Suse vom Lingenauer Holz. Její výcvik jsem coby divačka a Pepíkova pomocnice při natahování vleček a kapání barev absolvovala až do všestranek. Vždy mě bavilo cvičit, práce ohaře je nádherná.
Ale je jiná, nedá se srovnávat s prací psů ostatních plemen, přímo mě uchvátila,“ vzpomíná Olga na své začátky s „kraťasy“. Z prvního vrhu Suse si nechali dvě štěňata. Echo z Ranského letiště to dotáhl až na Memoriály Richarda Knolla a Karla Podhajského a stal se úspěšným chovným psem. Eta z Ranského letiště byla Olžina první kraťaska. V roce 2005 absolvovala všestranné zkoušky. Tím u Olgy Hrabákové definitivně skončila éra velšů. „Výcvik ohaře mě bavil a baví dodnes, vlastně nás oba, a to je na našem společném životě to nejlepší. Pepík mi vždy u mých psů utvrdí aport, já je zase podpořím jinde. Máme dva společné koníčky, myslivost a psy. Co více si přát?“ Olga vždy chtěla mít psa hezkého a současně pracovitého. U velšů se jí to dařilo. Josef preferoval hlavně kraťase pracovní, takže Olga z nároků na exteriér trochu slevila, ale při společném výběru krycího psa pro jejich feny vždy dbala na kvalitní exteriér. Ten se postupně vylepšil natolik, že se jim s kraťasy začalo dařit i na výstavách. Povedlo se dosáhnout tolik žádaného vyváženého poměru mezi exteriérem a loveckým výkonem.

VÝBĚR ŠTĚNĚTE

Výběr štěněte je podle Olgy Hrabákové téměř stejný u všech plemen loveckých psů. Na prvním místě je povaha, trochu se dá odhadnout exteriér. Hledají se přednosti a vady. Pro majitele, který má ambice vést psa na vyšších typech zkoušek a soutěžích, je velmi důležitá právě především vyrovnaná a pevná povaha čtyřnohého svěřence. Při výběru štěněte nesmí chybět ani „šťastná ruka“. „Samozřejmě poslouchám i názory ostatních, jeden člověk může něco důležitého přehlédnout,“ upřesňuje Olga. „My jsme při výběru vždy dva a myslím si, že se na důležitých věcech shodneme. Já raději pracuji s fenami, Pepík se psy. Mám ráda i odchov a výchovu štěňat. Snažím se být od malička s nimi, hrát si s nimi, házet jim aporty, jezdit s nimi k vodě i na pole a také mezi lidi a do cizího prostředí. Pak jen stačí podle věku přidávat povely a utvrzovat aport a poslušnost.“ S mladými ohaři pracuje Olga každý den. Zastává názor, že jak se psovi věnujete, takové jsou výsledky. Začíná se zkouškami vloh, pokračuje prací ve vodě a v lese, poté přípravou na podzimky a u většiny ohařů se končí následující rok všestrannými zkouškami. A když se zadaří, pokračuje se dál. Je přesvědčena, že v rukou dobrého cvičitele se může vyšší soutěže zúčastnit i průměrný pes.

ÚSPĚCHY S OHAŘI

Po úspěších s velšteriéry se postupně začaly dostavovat dobré pracovní i chovatelské výsledky s ohaři. K těm pracovním patří účast na mnoha soutěžích a memoriálech, a to i v zahraničí, z nichž buď Olga, nebo její manžel Josef se svými svěřenci často odjížděli s umístěním vysoko v I. ceně, někdy i jako vítězové. Jak již bylo uvedeno, na přelomu tisíciletí skončila éra Olžina chovu velšů Pont Luty. Počínaje vrhem „E“ z Ranského letiště odchovává ohaře společně s manželem Josefem již jen v této chovné stanici. Další velmi vydařený vrh „O“ přišel na svět v roce 2015, tvořili ho Only, Oskar, Oliver, Orlando, Orsie, Olly a Ora z Ranského letiště. Kromě Olivera všichni sourozenci absolvovali všestranné zkoušky a byli uvedeni do chovu. Zatím poslední a Olžin nejmilejší je vrh „P“ – aktuálně dvouletí odchovanci jsou pracovně i exteriérově veleúspěšní. Peppi, Perla a Profesional z Ranského letiště absolvovali ZV, PZ, zkoušky z vodní práce (VP), LZ, BZ i VZ, přičemž všestranky s počtem bodů potřebným pro nominaci na Memoriál Richarda Knolla 2022. Pirate a Polly mají ZV a PZ; Pegy ZV, PZ a BZ a jen kvůli zranění nemohla absolvovat VP a LZ. Pepina a Princes mají za sebou ZV, PZ a VP. Všichni budou v pracovních zkouškách pokračovat. Ohledně exteriéru za všechny snad jen výsledky Peppi z Ranského letiště, která je junior šampionkou Bosny a Hercegoviny a českou šampionkou. Mezinárodní výstava (MV) Bosna a Hercegovina 2021: 3× CAJC, 2× BOB. MV Chemnitz 2021: CAC, CACIB, BOS. MV Brno 2022: CAC, CACIB, BOB, BIG 2. Národní výstava Brno 2022: CAC, Národní vítěz, BOS. DVĚ PRVENSTVÍ Do dějin nejvyšších soutěží ohařů u nás se Olga Hrabáková zapsala dvěma významnými prvenstvími. Nejprve se jí na 68. ročníku Memoriálu Karla Podhajského pořádaném v roce 2006 na Opavsku podařilo dovést k vítězství psa Ora z Kvítele. Kromě čekatelství národního i mezinárodního šampiona práce CACIT a CACT získal Oro tehdy i cenu za nejlepší práci v lese. V dosavadní historii této mezinárodní všestranné soutěže je Olga první a zatím jedinou vůdkyní vítězného ohaře. Druhé prvenství se váže ke 47. ročníku Memoriálu Richarda Knolla, který proběhl koncem srpna loňského roku na Chomutovsku. Do té doby se nestalo, aby v roli vrchního rozhodčího vystupovala žena. Tento léty zaběhnutý scénář byl porušen, když na sbor rozhodčích dohlížela právě Olga Hrabáková. Zkušená chovatelka a cvičitelka ohařů si podle hodnocení zúčastněných v této roli počínala rozhodně, ale uvážlivě a zvládla ji s přehledem a elegancí.

MYSLIVOST A LOV

Po zkouškách z myslivosti vstoupila Olga v roce 1975 do MS Lužice u Mostu, LOVECKÝ PES 4/22 Svět myslivosti 37 kde předtím hostovala a absolvovala adeptskou praxi. Mostecko bylo poznamenáno těžbou hnědého uhlí, ale smíšená honitba ležela v malebné krajině směrem do vnitrozemí, s tehdy ještě dobrými stavy zajíce a bažanta, se srnčí zvěří a občas i s divočáky. Tam Olga zažila podle svých slov krásné roky v bezvadném kolektivu. Podílela se na přestavbě myslivny a dalších pracích v honitbě, na přikrmování hlavně drobné zvěře, které byl tehdy dostatek, a péči o ni. Poté působila v polní honitbě Vtelno u Mostu a ve smíšené honitbě Bořeň-Bílina. Od roku 2000 je členkou dnes Mysliveckého spolku Lukov-Štěpánov, který hospodaří v lesní honitbě. „Na první honitbu v Lužici u Mostu moc ráda vzpomínám, ale ta ve Štěpánově je pro mě teď nejlepší. Rozkládá se v krásné přírodě Českého středohoří. Vlastně bydlím v honitbě, u lesa. Ve spolku je dobrý a stálý kolektiv, který podporuje loveckou kynologii a hlavně toleruje náročný výcvik psů v honitbě.“ Ve štěpánovské honitbě žije hlavně zvěř srnčí, daňčí, mufloní a černá a v poslední době se začíná objevovat i jelen sika, který sem proniká ze západních Čech. Za drobnou zvěří je však nutné při výcviku ohařů dojíždět do jiných honiteb. Myslivosti a lovu se Olga Hrabáková věnuje s malými přestávkami od roku 1975 velice intenzivně, což dnes v jejím případě znamená téměř denně. V začátcích chodila jen s brokovnicí a se psy na hony na drobnou a podle potřeby na dosledy spárkaté. Nevadilo jí v noci vstát a jít se psem na dosled černé nebo v podvečer na dosled jiné spárkaté. Kulovnici si pořídila později. „Mám ráda všechny způsoby lovu,“ upřesňuje Olga. „Vyzkoušela jsem si je a přizpůsobila svému věku a fyzickým možnostem. Myslivosti jsem se začala věnovat kvůli psům. Na hony se psem, na naháňky do leče se psem. Dnes už to vše ale nezvládám. Pes byl se mnou i na posedu, a ohař potom v autě, aby byl po ruce při případném dosledu. Větší radost mám z dobré práce psa, než když něco ulovím.“ Olga má několik dobrých srnčích a daňčích trofejí, i jelena, ale po dalších netouží. Ráda s manželem loví divočáky, v jednom úspěšném roce jich ulovila 22!

ŽENY A MYSLIVOST

Kromě základní zkoušky složila Olga Hrabáková i vyšší odbornou zkoušku z myslivosti. Dnes je lektorkou a zkušební komisařkou v předmětu lovecká kynologie pro uchazeče o první lovecký lístek. Po roce 1980 si postupně doplnila aprobaci na rozhodčí pro zkoušky ohařů od zkoušek vloh až po všestranné. V letech 1978–1997 působila v kynologické komisi OMS ČMMJ Most, od roku 1998 je členkou kynologické komise a též rady OMS ČMMJ Teplice. Od roku 2002 působí jako starostka Honebního společenstva Lukov-Štěpánov. Žena v myslivosti byla podle ní dříve ojedinělým zjevem. „Většina mužů na nás nekoukala nejlíp a nic nám neodpustili. V dodržování tradic, v péči o zvěř, zkrátka ve všem jsme se musely snažit. Pro přiblížení situace uvedu úsměvnou příhodu, která se mi stala. Coby adeptce mi myslivecký hospodář ukazoval hranice honitby. Bylo vedro, měla jsem na sobě zelené šaty a holé nohy. A hospodář se mnou naschvál chodil kopřivami a ostružiním. Asi si dovedete představit, jak jsem pak vypadala… Ale zatnula jsem zuby a vše bez nářků a řečí přetrpěla. Později jsme se stali s hospodářem přáteli a byl mým velkým vzorem. Tak to bylo i v kynologii, nikdy jsem nedostala nic zadarmo nebo s úlevou. Hlavně u ohařů. U ostatních plemen se objevovalo žen více. Dnes vidíte ženy všude a je to dobře. Na zkouškách se poměr vůdců mění ve prospěch žen, ženy jsou ve funkcích, úspěšné v chovu i ve výcviku. Já vyrostla mezi muži, tak jsem raději cvičila s nimi. Ale nikdy jsem se nebránila dívkám pomáhat. Dnes mám kolem sebe i několik mladých a šikovných žen, které mám moc ráda.“

VZORY

Olga Hrabáková má v myslivosti a lovecké kynologii hned několik vzorů. V začátcích jí hodně pomohl myslivecký hospodář honitby Lužice u Mostu Josef Šoupal, v pozdější době její druhý manžel Josef. Ten je jí dodnes oporou nejen v myslivosti a lovecké kynologii, ale i v životě. V kynologii zaměřené na ohaře byli jejími vzory Václav Kratochvíl, Daniel Křivan a Josef Němec z Litoměřicka. Bohužel ani jeden z nich již nežije. Na prvním místě byl však nestor české lovecké kynologie Josef Hendl z Lukavce u Lovosic. Legendární cvičitel ohařů zemřel v požehnaném věku 98 let v roce 2020. Podle Olgy na něj bylo vždy spolehnutí. Všem chovatelům, cvičitelům a příznivcům ohařů nejen z Litoměřicka velice chybí.

PLÁNY DO BUDOUCNA

Olga Hrabáková se řídí heslem „jak hodně se psovi věnuješ a kolik času s ním strávíš, tolik šancí máš na úspěch“. Plány do budoucna nemá přehnané: ze všech sil se snaží předávat své zkušenosti mladším kynologům, pokud o to stojí. „V mém věku si člověk hlavně přeje, aby mu to běhalo a byl zdravý. Dokud budu moct, ráda bych dál vodila ohaře. Mým velkým přáním a snem bylo alespoň se dostat na Memoriál Karla Podhajského. To se mi splnilo vrchovatě, dokonce jsem s Orem vyhrála. Co víc si přát?“